Se zákazníkem do Vietnamu

Se zákazníkem do Vietnamu

 

Přišla do obchodu Pavlína, zákaznice, která u nás nakupuje a povídá,
jela bych do Vietnamu, tu zemi miluju, mám ráda, jejich jídlo to musí být fantastický a bylo!

 

Krajina teplá, moc teplá a moc vlhká, v podstatě jste pořád upocení.

Nám Evropanům se v tomhle počasí těžko dýchá, kráčí a kouká na tu krásu kolem..

Krajina je velmi zvláštní, je fakt hodně jiná než ta naše, v horách se honí mlhy, které se střídají s neustálou jemnou sprchou, mraky plují rychle, občas udělají čepici na kuželových horách, které jsou chlupaté, nepropustné, kouzelné a zrádné. Lidé tu obdělávají svá políčka, do vysokých vrcholů těchto hor sází kukuřici na místa, kde sotva člověk může stát..

Rýžová políčka to je krása a zážitek v jednom, jsou úchvatně souměrná, jsou to pravidelné obrazce, na kterých se pohybují lidičky, ručně sází rýži, políčka tvoří krásná jezírka, kde se odráží dávná doba jako v zrcadle.

Lidé.. jsou jako všude, ba ne tady se nespěchá, den s lidmi plyne nějak jinak, pije se zelený čaj z malých kalíšků, sedí se u otevřeného ohně v jejich obydlí, chlapi kouří dlouhou dýmku,

jsou pohostinní a zvědaví..

Nespěchají, děti se smějí, je jich všude plno..

Vietnam byl jako sen, chlupaté hory, teplý déšť, horké spalující slunce, horké moře, vůně z kouřícího jídla, čiperní lidé smějící se na nás!